Švýcarsko 1991

nádražácká cesta po Švýcarsku s Mašindovými - Bregenz, Vaduz, Rochers de Naye, Gstaad, Thunské a Brienzské jezero, Bern, skok do Itálie - Janova a Monaka, návrat přes Linz

popis cesty pro tisk

 Bregenz letní scéna  na Brienzer Rothorn

alpská zahrádka  Monako

více fotek

porovnej: Švýcarsko 2009   a  Švýcarsko 1997

 Popis cesty:

S manžely Mašindovými a dvěma malými dětmi jsme vyrazili na nádražáckou cestu do Švýcarska. Ve Švýcarsku jsou dráhy ve vlastnictví několika společností a my měli volné jízdenky pouze pro dvě dráhy, tak jsme museli svoji trasu velice pečlivě volit, abychom ji nemuseli platit. Z důvodu volné jízdenky jsme také jeli přes Rakousko, kde jsme se cestou stavili u impozantního vodopádu Krimml. Abychom nemuseli na zádech vláčet moc velkou zátěž, neměli jsme sebou stany a tomu jsme také museli přizpůsobit místa, kde jsme venku přespávali.

    Stavili jsme se u Bodamského jezera v Bregenzu, kde je na jezeře postavena divadelní scéna a hraje se tam celé léto jedna hra, diváci se dívají ze břehu, každý rok se tato scéna i hra mění.

    První noc jsme strávili v Lichtenštejnsku na nádraží ve Vaduzu. Nebylo nijak pěkné počasí, tak jsme se raději nijak nevzdalovali od nádraží a zůstali ležet na konci perónu. Bylo to ale dost náročné, protože tu celou noc projížděly různé vlaky. Knížecí hrad jsme viděli pouze zezdola.

   Pak jsme se přesunuli do oblasti Źenevského jezera, kde nám platila jízdenka na zubačkovou dráhu na horu Rochers de Naye. Tam jsme někde spali v kopcích pod střechou stodoly a ráno byla okolo nás jinovatka.

     Přes Gstaad jsme se dostali k Thunskému jezeru, kde nám naše jízdenka platila i na loď plující po jezerech Thunském a Brienzském. Spolu s námi tam cestovalo plno švýcarských důchodců, kteří zřejmě měli na loď výhodné slevy. Projeli jsme obě jezera a měli krásné výhledy na okolní kopce, z Interlakenu bylo vidět až na Jungfrau. Večer jsme dojeli do Brienzu, kde jsme přespali kousek od vody pod keři na dětském hřišti.

    Druhý den jsme si vyjeli zubačkou taženou parním vláčkem na Brienzer Rothorn, odkud jsme měli celé horské panorama jako na dlani. Pak jsme pokračovali do Bernu a tam si prohlédli historické centrum v ohbí řeky Aary. Dětem se nejvíce líbil symbol Bernu medvěd, který byl na jednom náměstí vytesaný ze dřeva.

    Pokračovali jsme do Brigu, kde je mohutný hrad se čtyřmi rohovými věžemi. Vypadalo to, že bude pršet, opravdu také v noci bouřilo a my večer a noc strávili na dětském hřišti pod hradem. Děti se tu docela vyblbly na různých houpačkách, my zatím vařili na suchém lihu večeři. V noci jsme pak spali pod přístřešky na hřišti – na stole, pod stoly, na lavicích.

    Pak jsme se již přesunuli k moři do Itálie do Janova, kde nás nejvíce zaujal mohutný pomník Kryštofa Kolumba. Podél moře jsme se přesunuli až do Monaka, přičemž jsme spali ve vesničce Airole v kopcích u italsko-francouzských hranic.

    Z Monaka již jsme se přes Itálii a Linz v Rakousku vrátili domů. 

hlavní stránka